Vítejte v Lotyšsku – den 1.

Po dlouhých dnech příprav a zařizování všeho možného, od smluv až po nekonečné hodiny v nemocnici, přišel konečně ten den. Den brzkého ranního vstávání a cesty na Letiště Václava Havla, odkud jsem na 3 měsíce odletěl do severní Evropy učit se novým věcem a poznávat místní kulturu. Pojďte se se mnou podívat, jak můj první den v nové zemi probíhal. Vezmeme to hezky od začátku 😊


Už je 4:30, vstávat!

Já nejsem zrovna ranní ptáče, pokud mám hodně brzy vstávat, bývám po ránu hodně rozmrzelý a dlouho na mě nesmí nikdo po ránu mluvit. Pokud se na mě někdo i přes můj dost nepříjemný zjev odváží promluvit, neodpovím. Jen ho zabiju pohledem a dělám, jako že se mě na nic nezeptal. Tohle ráno tomu ale bylo jinak.

V pátek 1. února 2019 jsem vstal přesně ve chvíli, kdy mi zazvonil budík. Nemohl jsem totiž dospat, nejspíše kvůli nervozitě. Ne z letu, létání přímo zbožňuji, ale spíše z toho, že se vrátím zpátky domů až za 3 měsíce. Za 12 týdnů, za 90 dní, za 2 160 hodin, za 129 600 minut. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli jsem udělal správně, když jsem se přihlásil, ale pak jsem si řekl ano. Dokud je člověk mladý, musí cestovat, poznávat, objevovat a hlavně se učit novým věcem.

Mezi mým vstáváním a odjezdem od baráku moc času neuplynulo. Jelikož nikdy nesnídám hned po probuzení, šel jsem si jen vyčistit zuby a oblékl jsem se. Pak už jen zbývalo popadnout již sbalený kufr s batohem a sednout za volant. Na letiště mě samozřejmě doprovodili má přítelkyně Simča, mamka a můj nevlastní táta Míra 😊 Silnice byly po ránu prázdné, takže na letišti jsme z Krče byli asi za 25 minut.

Na letišti

Je 5:12 ráno a my přijeli na Ruzyň

Mé letadlo s číslem letu LO 530 odlétalo z Terminálu 2 a tam jsme také zaparkovali. Když jsme vešli dovnitř, kromě jedné fronty na odbavení byla hala téměř prázdná. Který blázen by také cestoval takhle brzo ráno 😃

Když jsme se podívali na tabuli letů, zjistili jsme, že má přepážka pro odbavení zavazadel otevírá v 5:15. Počkali jsme tedy asi 3 minuty a pak jsem šel odbavit svůj kufr. Sebe jsem odbavil již ve středu večer online, což vám určitě doporučuji, pokud to vaše aerolinky nabízí. Vyhnete se tak zbytečným frontám a můžete se jít třeba nasnídat.


Většina obchodů a restaurací otevírala až v 6 hodin, takže jsme si na chvilku sedli, povídali si a šel jsem si s Mírou zakouřit. Když obchody otevřeli, pozvala nás mamka na kávu a croissant. Vzali jsme si je s sebou do ruky a šli se na pár minut podívat ven do mrazu na vyhlídkovou terasu. Sice byla tma, ale výhled z ní byl opravdu pěkný, letadla jsme měli jako na dlani.

Letadla jako na dlani
Tunelem šupem do letadla

Po krátkém sledování letadel přišel čas, abych už se pomalu vydal k tomu svému. Došli jsme tedy společně k bezpečnostní kontrole a rozloučili se. Já jsem se dokázal (ač mě to stálo všechny mé síly) ovládnout, ale mamce a Simče se začaly po tvářích kutálet slzy jako hrachy 😃 V průběhu mé kontroly jsme si ještě párkrát zamávali a pak už jsem zmizel za rohem v tranzitním prostoru. Pár minut na to už jsem seděl ve svém letadle směrem do hlavního města našich severních sousedů.

Vážení cestující, přistáváme ve Varšavě

Cesta do Varšavy byla celkem příjemná, let byl klidný, žádné větší turbulence jsme neměli. Přibližně 20 minut jsme stále stoupali než jsme letěli rovně. Cesta do hlavního města Polska je rychlá, letěli jsme rovně přibližně 30 minut, když kapitán oznámil sestup. Po chvíli už jsem pod sebou viděl varšavské domy a blížili jsme se na přistání.

Jako vždy jsem si musel mou nejoblíbenější část letu nahrát 😊

Na Letišti Frédérica Chopina jsem měl přibližně dvě a půl hodiny čas na přestup. Dost času na to se někam jít najíst a prohlédnout si letiště. Tak jsem si vzal svůj batoh a – jak jinak – šel vyzkoušet jaký je místní McDonald’s 😃 Po tom co jsem se najedl, jsem prozkoumal všemožné duty-free shopy a šel si zkrátit čekání čtením knížky.

Když přistavili naše letadlo, oznámili nám, že nás k němu vezmou autobusem. Projeli jsme se tedy po letišti a autobus nás vyhodil u našeho letadla. Když jsem ho viděl, řekl jsem si, že není divu, že jsme jeli autobusem. Bylo to malinké letadlo s motory na ocase a dveře byly tak nízko, že by se k nim tubus nemohl sesunout. Neochotně jsem tedy do toho malého stroje nastoupil a za chvíli už jsme odlétali směrem do Pobaltí.


Vítejte v Rize!

Cesta našim mini letadlem z Varšavy do Rigy trvala stejně dlouho jako cesta z Prahy do Varšavy. Let byl o něco méně příjemný, ale to nejspíš bylo tím obrovským Lotyšem, který seděl vedlě mě 😃

MHD – maze game pro každého

Po vstupu na letiště jsem si došel pro kufr, který na mě již čekal na pojízdném pásu a vyšel jsem ven směrem do nového města. Měl jsem již nějaké instrukce od zahraniční koordinátorky, jak se přibližně na kolej dostanu. Věděl jsem tedy, že pojedu MHD a že si musím koupit lístky. Nejlepší způsob jak to udělat, je jít do všudypřítomné trafiky Narvesen a koupit si tam nabitý e-ticket s několika jízdami. Jedna jízda stojí €1,15, já si jich koupil pět. Určitě je lepší si jízdenky koupit takto, protože u řidiče stojí jedna jízda €2.


Později, až se sejdete s Kristianou, zahraniční koordinátorkou, dostanete od ní fakultní studentskou kartu a žádost o “lítačku” na MHD. S těmito zajdete na jakékoliv klientu centrs a tam vám vaší kartu vytvoří. Nyní máte dvě možnosti jak s kartou jezdit. Za prvé, kartičku nabijete určitým počtem jízd, s tím, že jedna vás teď bude stát €0,30. Nebo za druhé, nabijete si jí na měsíc za €16 a můžete jezdit třeba sem a tam celý a každý den 😃

Vítejte v Rize! Ačkoliv nejsme ve Skandinávii, je letiště zařízeno ve skandinávském stylu

Tři fakty hromadné dopravy

Vlevo e-ticket s nabitými jízdami, vpravo “lítačka”
  1. V Rize si nekupujete časově omezené lístky jako u nás v ČR, ale kupujete si jízdy. Je tedy jedno jestli pojedete jednu zastávku nebo na druhý konec města, vždy vás to bude stát jednu jízdu. Tím pádem velký POZOR když přestupujete. Jeden přestup znamená cestu dvěma autobusy, tím pádem dvě jízdy.
  2. Vždy když vejdete do dopravního prostředku, musíte se “přihlásit” přiložením své lítačky/e-ticketu ke čtečce, které jsou v autobusech místo našich oranžových označovačů jízdenek. Pokud to neuděláte, jedete na černo a můžete dostat velkou pokutu, i když máte v kapse nabitou lítačku.
  3. V rižské MHD jezdí i minibusy. Jedny jsou oranžové a druhé jsou modré. Vaše lítačka v oranžových minibusech neplatí!

Jak se dostanu na kolej?

Když jsem vyšel z letištní budovy, přešel jsem jen přes nevelké parkoviště a byl jsem na autobusové zastávce směrem do centra. Zastávka se jmenuje Lidosta Rīga a nasedl jsem na ní do autobusu číslo 22, který mě zavezl do města na zastávku Autoosta. Na stejné zastávce jsem přestoupil do druhého autobusu. Byl to autobus číslo 21 a ten mě zavezl na zastávku Hipokrāta iela, která je v podstatě hned vedle koleje.

Pokud byste do Rigy dorazili autobusem, budete ušetřeni o jednu cestu hromadnou dopravou, protože pojedete rovnou ze zastávky Autoosta.

Níže je mapa, kde můžete vidět všechny tři zastávky:

MHD z Autoosta jezdí přímo, pokud pojedete z letiště, budete muset přestupovat

Ještě v ČR jsem si do mobilu stáhl aplikaci rižské MHD. Jsou v ní všechny linky, zastávky a také mapa se zastávkami. Jediné co jí chybí, je možnost vyhledávat spoje mezi dvěma zastávkami. Na to budete muset využít přímo webové stránky Rīgas satiksme. Aplikace se jmenuje Satiksme 3 a můžete si jí stáhnout na App Store (iOS) za 25,- Kč.
Pro uživatele Androidu můžu doporučit třeba aplikaci Riga Public Transport.


Rīgas Medicīnas koledža

Když jsem vyšel z autobusu, hledal jsem ošklivý šedo-červený panelák, který jsem viděl na Google StreetView. Na jeho místě ale stála šedo-oranžová zrenovovaná budova, která nevypadala vůbec špatně, naopak.

извините, по-русски? по-польски?

Pohled na kolej od hlavního vchodu

Když jsem vešel na recepci, uvnitř to vypadalo moc hezky. Moderně zařízeno, za přepážkou mile vyhlížející dáma, tak jsem vykročil a spustil jsem na ní anglicky. V tu chvíli na mě paní zůstala zírat nechápavým výrazem a absolutně neměla ponětí co po ní chci. “Rusky, Polsky?” zeptala se. V tu chvíli jsem zjistil, že je na čase abych využil azbuku, kterou umím, a začal se učit rusky.

Studenti se naštěstí všude řeknou stejně, takže když jsem to ještě propojil se slovem Erasmus, byli jsme doma. Dostal jsem klíče od pokoje 441 a byl jsem vyslán do 4. patra.

A tohle je hotel nebo kolej?

Když jsem vešel na byt, viděl jsem rovnou chodbu. Po levé i po pravé straně chodby byly troje dveře. Na levé straně jsou nejblíže ke vchodu do bytu dveře od našeho pokoje, za nimi od obýváku a pak od dalšího pokoje. Po pravé straně zase dveře od koupelny, pak od kuchyně a vzadu od posledního, třetího pokoje.

Po vstupu do našeho pokoje jsem byl mile překvapen, nábytek ze dřeva, prostorná a světlá místnost s poměrně velkou skříní.

Samozřejmě jsem hned prolezl i koupelnu, kuchyni a obývák. Když jsem viděl obývák, nevěřil jsem vlastním očím. Řekl jsem si, jestli je tohle opravdu studentská kolej. V tu chvíli jsem to porovnal s tím, na co jsem zvyklý z ČB a řekl jsem si, že budu 3 měsíce bydlet v hotelu.

Moment, opravdu jsme na koleji? Tohle je náš obývák

V kuchyni je nádobí, sklokeramický sporák s digestoří, trouba, základní spotřebiče, mikrovlnka s grilem, velká lednice a mrazák a samozřejmě dřez s prostorem pro odkapávání. V koupelně zase pračka a fén. V obýváku je potom sušák, žehlička, televize, set-top box a stolní počítač.
Když jsem do bytu přišel, potkal jsem mezi dveřmi starší paní, která mi řekla, že bude mít na starost úklid našeho bytu. Každý den nám vytře, vynese koše, zamete.
Na celém bytě je také rychlá Wi-Fi, ke které se mohu kdykoliv a kdekoliv připojit.

Měsíční cena za ubytování se vším, co jsem zmínil výše, je krásných €55, tedy v přepočtu něco okolo 1.400,- Kč.

Riga vs. České Budějovice

Řekl bych, že kuchyně je slušně vybavená…když to porovnám s K5, tak jsem snad v hotelu 😃

Porovnal jsem rižskou kolej s prostorem, který mám na K5, otřesnou kuchyní na celé patro a faktem, že pračku mám za 50,- Kč na 3 hodiny. Samozřejmě to celé jsem porovnal s cenou ubytování a vedlejších služeb a pro porovnání do toho započítal i průměrnou cenu za potraviny a běžné služby.

Shrneme si to. Potraviny stojí v Rize stejně jako v Praze, tedy o něco dražší než v ČB. Ovšem v restauracích je to celkem levné a dá se v nich dobře najíst za slušnou cenu. Nejlevnější je však stále vařit si 😊
Taxi je tu za stejnou cenu jako v ČB, MHD pak zase o něco dražší.

Teď se dostanu k ubytování na koleji. V ČB jsem také na dvoulůžkovém pokoji, ovšem za 2.900,- Kč měsíčně. K tomu si připlácím poplatky za pračku a vysavač. 2.900,- Kč za K5 oproti 1.400,- Kč za mnohem větší komfort, více prostoru a veškeré vybavení. Ani nemluvím o tom, že na K4, za mnohem horší ubytování, platí stejně drzou částku, jako my z K5.

Vím, že jsem v cizí zemi, ale finanční situace je tu dost podobná té naší, možná dokonce o něco horší a i přes to platíme více za kolej v ČB, o dost více, než zde.
To jen něco na zamyšlení, zejména pro vedení našich kolejí. Silně o tom pochybuji, ale třeba kdyby to zde pan ředitel viděl, chytil by se za nos a jednou by místo neustálého zdražování, také služby na kolejích zlevnil 😊

Sklokeramický sporák s digestoří a trouba

Vstříc novým zážitkům!

Tak takhle probíhal můj první den v Lotyšsku. Brzy se určitě opět ozvu a podělím se o nové zážitky, zkušenosti a samozřejmě také tipy a triky, jak přežít Lotyšsko 😃


Galerie (29)

Pověz o tom ostatním

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *